Deset klíčových okamžiků na cestě za bronzem - část druhá
L i b e r e c - Přinášíme vám druhou část přehledu top deseti nejdůležitějších událostí uplynulé sezóny. V první části jste si mohli připomenout okolnosti ohledně posílení týmu, problémech s marodkou atd. Ve druhé části se zaměříme na posily z NHL, dále pak na výborný vstup do sezóny. Zamyslíme se také nad vzrůstající formou Milana Hniličky. Nemohli jsme zapomenout také na účinkování hráčů Bílých Tygrů v reprezentačním dresu na MS ve Vídni.
6. Výborný vstup do sezóny
Mezi tyto týmy patřili i Bílí Tygři z Liberce. Nadmíru se jim totiž povedl vstup do sezóny. Díky opožděnému startu extraligy, který se posunul kvůli Světovému poháru, se na první zápas liberečtí hokejisté vydali do českého "hockeytownu" na východě Čech, do Pardubic. Po dvou třetinách byl stav mírně nepříznivý pro hosty, kteří prohrávali 1:2. Ve třetí části se předvedla v plné míře útočná síla Tygrů. Do střelecké listiny se postupně zapsali Vrbata, Kotalík, Vaic a Rataj - pokud k nim ještě přidáme střelce prvního gólu Liberce v sezóně Jana Plodka, dá to dohromady výsledek 5:2. Bílí Tygři si tak připsali důležité vítězství na začátku sezóny.
Další zápas se už odehrál na ledě Svijanské arény a tedy před domácím publikem. Na led pod Ještědem se vydala Jihlava, která už před sezónou stanovila cíl udržet se v nejvyšší soutěži. Bílí Tygři si však zaváhání nepřipustili a přidali Jihlavě na cestu domů pětigólový nášup. To další utkání ve Znojmě slibovalo větší napětí a drama. V první třetině se mezi Orly a Tygry strhla doslova přestřelka. Nakonec mohli být spokojenější hosté, když do kabiny odešli za vedení 4:3. V dalších částech hry se už gólové dostihy nekonaly, ale utkání nakonec skončilo vysokým skóre 7:4 z pohledu Tygrů. Po prvních třech zápasech měli Bílí Tygři úctyhodné skóre 17:7 a nejednomu obránci soupeřů se museli zákonitě roztřást kolena při pohledu na něj.
Jako by si ale útočníci Liberce vystříleli veškerý střelný prach. V zápase se Vsetínem padl jen jediný gól. Nedá se říct, že by si domácí nedokázali vytvořit šance, ale leckdy, když na ně zívala poloodkrytá branka, nedokázali nalézt klid a netrefili. Jak se blížil konec zápasu, vzrůstala nervozita na libereckých hokejkách a každý na sebe chtěl vzít roli toho, kdo zápas rozhodne. Bohužel se nezadařilo, a tak přišlo na řadu prodloužení. V něm měli Bílí Tygři navrch a nakonec se mohli radovat ze dvou bodů, když se deset vteřin před koncem prodloužení trefil Vaic. Odstartoval tak řadů úspěchů Tygrů v prodloužení, Liberec byl dokonce v počtu výher po šedesáté minutě nejlepší v celé soutěži. Liberec zažil za svou tříletou historii nejlepší vstup do sezóny. Po čtyřech zápasech se se ziskem jedenácti bodů vyhříval na prvním místě.
7. Dvě výhry nad Spartou
Když přijela Sparta na led Svijanské arény podruhé, čekalo je to samé, ale s ještě horším koncem. Sparťané se sice brzy ujali vedení když Hniličku v 11. minutě překonal Kratěna, to bylo ale z jejich strany vše. Pak stříleli góly jen domácí hokejisté. Ten vyrovnávací přišel na začátku třetího dějství, když se po Dubnově přihrávce trefil Stanislav Procházka. Dokonalý obrat po drtivém tlaku Tygrů přišel v hodině dvanácté, v 59. minutě zavezl do útočné třetiny kotouč Václav Nedorost a přihrával před branku Vrbatovi. Přihrávku ale srazil jeden z beků Sparty a vysoký lob, který směřoval před Břízu, trefil Radim Vrbata přesně, ze vzduchu, ve výšce kolen a bezmocný Bříza už jen lovil puk ze své sítě. V tu chvíli vyprodaná Svijanská aréna vybuchla nadšením a otřásla se v základech.
8. Čtvrtfinále se Slavií
Mnoho fanoušků se vydalo na zápasy, které se hrály na ledě moderní pražské Sazka Areny. Hned v prvním zápase přišlo překvapení, když se na ledě v obranných řadách Liberce objevil ještě ne zcela uzdravený Jaroslav Modrý. Ale ani jeho přítomnost neodvrátila porážku. V této sérii do sedmého rozhodujícího zápasu platilo pravidlo, že vyhraje ten, kdo hraje doma. Obzvláště cenné v podání Tygrů bylo smazání dvouzápasového manka v prvních dvou domácích zápasech.
Rozhodující zápas s pořadovým číslem sedm se odehrál v Praze. S odstupem času lze říci, že to byl v podání Bílých Tygrů zápas roku. Tak disciplinovaný výkon, který byl doplněn využíváním šancí a proměňováním je v góly, za celou základní část asi nepředvedli. Fanoušci Liberce, kteří se vydali podpořit své oblíbence, vytvořili atmosféru podobnou té, která panovala ve Svijanské aréně při domácích zápasech. Bílí Tygři postoupili přes silnou Slavii do semifinále play-off zaslouženě díky bojovnému výkonu, ve kterém nechybělo srdce.
9. Semifinále s budoucím mistrem
Série se tedy přesunula do Liberce za stejných podmínek jako se Slavií, tedy s dvouzápasovým mankem. První zápas Tygři zvládli na jedničku, Pardubice se díky skvěle sehranému zápasu k ničemu nedostaly a vypadalo to, že se bude opakovat stejný průběh jako u první série, tedy že bude rozhodovat domácí prostředí. V druhém utkání se ale už projevila únava a i to, že marodka byla opět plná klíčových hráčů. Domácí nezvládali bruslit společně s hosty a k tomu se přidalo neproměňování vyložených šancí.
3:1- tak vypadalo skóre zápasů dne 29.3., kdy se hrál další zápas v Pardubicích. Cílem hokejistů Liberce bylo vyhrát a pokusit se tak ještě jednou vrátit sérii pod Ještěd. Zápasu nechybělo nic, bylo to drama se vším všudy a fandové, kteří tomu byli osobně přítomni, nelitovali, i když to byl zápas poslední. Tygři nakonec podlehli v samostatných nájezdech. I tak to ale byla pro Liberec úžasná sezóna zakončená třetím místem. Už teď se všichni můžeme těšit na tu další...
10. Bílí Tygři na šampionátu ve Vídni
Milan Hnilička
Už dlouho před začátkem šampionátu se Milan musel smířit s tím, že bude krýt záda reprezentační jedničce, kterou se stal přes odpor hokejové veřejnosti Tomáš Vokoun. Do zápasového koloběhu se Milan zapojil jen jednou, a sice proti Kazachstánu. Zápas to nebyl jednoduchý, proti takovým soupeřům se vždy těžko hledá motivace. Liberecký gólman v reprezentačních barvách nakonec vychytal nulu a byla to nula veledůležitá. Útočníci české reprezentace totiž dokázali dát jen jednu branku, a tak utkání proti outsiderovi skončilo hubeným skóre 1:0.
Jiří Fischer
Radim Vrbata
Pokud bychom měli nějak shrnout výkony hráčů, kteří oblékali dres Liberce na šampionátu, myslím si, že ostudu neudělali. Milan byl jistě přínosem i na trénincích a v kabině, Jiří Fischer dokázal světu, že na to má a Radim Vrbata si zažil atmosféru velkého podniku a myslím, že v budoucnu se můžeme těšit na to, že bude nastupovat častěji.
