Play off bylo pro nás obrovským zklamáním...

Sezóna 2005/2006 pro Bílé Tygry skončila brzy. Nelze však zapomínat na vítězství v základní části, které je také dílčím úspěchem. Jedním z nejpovolanějších, co se týká hodnocení výkonů Bílých Tygrů v sezóně 2005/2006, je generální manažer Ctibor Jech. Právě on v následujícím článku bilancuje minulou sezónu.

Nabízí se zhodnocení ve dvou rovinách, první v podobě základní části a druhé – nadstavby neboli play off. To je vyvrcholením celé soutěže a pro každý tým je úspěch v něm ohromně cenný.

Základní částí prošel tým ohromně, až překvapivě dobře. To že jsme zvítězili, je pro náš klub obrovským úspěchem. Jsme čtvrtou sezónu v extralize a pokud v 52. kolech základní části získáme ze všech týmů nejvíce bodů, je to určitá vizitka jak pro klub, tak i jeho hráče. Tato část se nedá hodnotit jinak než jako úspěšná. Navíc jsme během základní části vytvořili rekord v domácí neporazitelnosti, což se také cení. Povedl se nám výborně přechod do nové arény, naučili jsme na hokej chodit spoustu diváků…Podle jejich reakcí jsme viděli, že fanoušci mají zájem na hokej chodit a chtějí se jím bavit. Výsledkem toho byla báječná atmosféra, která v Tipsport areně panovala. To jsou všechno jednoznačně pozitivní věci. Ale celá sezóna má vyvrcholení v play off…

To je úplně jinou soutěží než základní část, je soubojem o toho nejlepšího. My jsme šli do play off z prvního místa, tedy nejlepší výchozí pozice. Bohužel jsme taky byli prvním týmem, který z nadstavbové soutěže vypadl a to nelze hodnotit jinak, než jako neúspěch a částečné znehodnocení toho, co se nám v základní části podařilo. To, proč jsme vypadli, má své příčiny. V určité chvíli bylo uspokojení na takové úrovni, že i hráči – a to i přesto, že jsme před play off s nimi o tom mnohokrát mluvili, podlehli uspokojení. Já osobně jsem zasahoval do všech příprav před vyřazovací částí, všichni společně jsme se snažili hráče připravit na play off tak, aby se jim nestalo to, co některým týmům z předních příček v minulosti.

Další okolností, která ovlivnila čtvrtfinále, bylo zranění klíčového hráče Hniličky. To si vybralo také svou daň, během týdne, kdy se odehrálo pět utkání, jsme nedokázali zmobilizovat psychické síly a to se podepsalo na našem vypadnutí. Nelze říci nic jiného, než že play off byl absolutní neúspěch. Brzký konec ve vyřazovací části byl obrovským zklamáním pro hráče, pro nás jako vedení klubu, ale určitě i pro diváky a naše sponzory. O to víc mě překvapilo, jak se s námi diváci po tom pátém prohraném čtvrtfinálovém zápase rozloučili. To mě osobně hodně potěšilo a beru to jako uznání toho, že se kus práce během sezóny udělal, že něco pozitivního na té sezóně bylo a my máme na co navázat.

Důsledky mohou být dvojího druhu. Buď okamžitý zásah do něčeho nebo zanalyzování příčin neúspěchu a plán, jak se jim v budoucnu vyhnout. Sport je hrozně ošidná záležitost a i špičkový výkon musí být podepřen také určitou dávkou štěstí a zdraví. Hlavně tím zdravím - je hodně důležité, aby byl tým stoprocentně v pořádku. Tyto věci přejí a budou přát těm, kteří budou dobře připraveni. My jsme žili v pocitu, že dobře připraveni jsme a ty věci se i přesto na naši stranu nepřiklonily. Ale to určitě nebyl ten hlavní důvod.

Určité důsledky jsme vyvodili. Provedeme jistý zásah do kádru, ale nebudou to nějaké zásadní změny. Dále probereme věci, které se nám nepovedly. Neovlivníme zdravotní stav hráčů, ale můžeme ovlivnit určitý směr vývoje tohoto týmu. Tím myslím, že zkusíme zabudovat více důrazných hráčů a budeme chtít, aby v určité chvíli utkání uměli více přitvrdit. Musíme také pracovat na psychice hráčů a na schopnostech pružně reagovat na určité věci.

Myslím si, že jsme v play off zklamali i v tom, že jsme – a to i trenéři - stále věřili jednomu složení týmu. Nedokázali jsme cokoliv operativně udělat. Mám na mysli například rozhodit sestavu a nabourat tak stereotypy, které celou sezónu fungovaly. To jsou věci, ze kterých se musíme poučit a vzít si z nich ponaučení. Rozhodně nebude závěrem, že půl mančaftu rozprodáme a nahradíme ho novými hráči. Pro tuto možnost jsme se nerozhodli a nevidíme v tom tu správnou cestu k nápravě. Tedy nápravě, lepší bude dalšímu pokusu o úspěch v play off, ostatně v historii se ukazuje, že první místo v základní části v žádném případě nezaručuje mistrovský titul. To se letos opakovalo již poněkolikáté, na příkladu Sparty je vidět, že vyhrát titul lze i z nižší pozice. Alfou omegou bude připravit se na to play off a vědět, co nás v něm čeká. Myslím, že letošní vyřazovací boje daly hráčům velkou školu a i to může být pro ten tým prospěšné. A týmem myslím hráče, trenéry i naše vedení.

Určitě! Ať je to jakýkoliv sport, tak určité role hráčů mají svůj nezastupitelný význam. Role dominantního hráče, kterého jsme loni měli v podobě Jardy Modrého, je ohromně důležitá. My ho loni měli a na vlastní kůži jsme zažili, co to je, takového hráče v týmu mít. I díky němu byl loni ten tým tak úspěšný a to především v play off, kde jsme my outsider vyrazili favorita Slavii. Všichni hráči tehdy pocítili, co to znamená, když takovýhle hráč v kabině je a dokáže tam sjednat pořádek a říct věci tak, že si nikdo nedovolí udělat něco jinak. Těchto hráčů moc není.

My bude hledat, dáme našim hráčům prostor a uvidíme, zda se nám někdo takový znovu objeví. Ale je to jednoznačně věc, která nám v play off chyběla. U nás je hodně dominantní Hnilička, ale to je brankář a tuto roli plnit nemůže. Ten je odloučená jednotka, zcela samostatný hráč…Je jediným individualistou v kolektivním sportu.

Angel Nikolov – Jednoznačné zklamání. Angel odešel během sezóny. Šel k nám jako zkušený hráč, který se měl stát tahounem. Od počátku to bohužel neplnil, jeho výkonnost byla nízká. Řešili jsme to hodně brzo, nakonec putoval do Sparty za Martina Hlavačku. Nakonec mu změna nejspíše prospěla, během play off vypadal ve Znojmě poměrně dobře.

Nová hala byla idea, která tady byla spoustu let. Nakonec se realizovala a má význam jak pro nás jako klub, tak i pro diváky. My se dostali do parádního prostředí, diváci zase dostali obrovský komfort. Poslední sezóny si užívali ve Svijanské aréně, v té typické liberecké zimě. Letos byla zima mimořádná, kdybychom byli ve staré hale, tak bychom měli na každý zápas minimálně o tisíc až patnáctset diváků méně. Tady lidi zjistili, že jdou do příjemného prostředí, kde je teplo, občerstvení a zázemí mají při ruce. K tomu se hrál v základní části doma pohledný hokej. To jsou faktory, které mají nejen pro nás, ale i pro celou extraligu veliký význam. Na arénu se jezdili dívat lidi z jiných klubů, spousta z těch týmů, které k nám přijely, nám arénu obdivovalo. Vidí v tom cestu někam. Stadiony v republice dožívají, spousta jich je ve špatném stavu, podobném jako jsme měli my. A s těmito dosluhujícími halami se již nic dělat nedá.

Díky této hale jsme se dostali do perfektních podmínek, které nám na dalších dvacet třicet let zajistí podmínky na velmi vysoké úrovni. Diváci se dostali do prostředí, které je nesrovnatelné s tím starým. Mohou si přijet na hokej kdykoliv, jestli těsně před zápasem, nebo hodinu a půl před ním, to je jedno. Je na nich, jak se rozhodnou, své místo, kam si mohou sednout, tam stále budou mít. Tenhle komfort měl pro diváky určitě význam a proto ty návštěvy byly tak vysoké. Jeden z důvodů byla určitě kvalitní hra, ale i prostředí mělo svůj význam. Dokázali jsme díky areně zajistit důstojné podmínky i pro naše partnery, v tomto se můžeme porovnávat se světem, kde lidé, kteří vstupují do sportu a pomáhají ho financovat, mají k jednání na hokeji odpovídající podmínky. Mají prostředí, kde se můžou bavit, ale zároveň i pracovat. Pozitivních věcí je spousta, negativních minimum. Učili jsme se s arénou zacházet, určité organizační věci jsme řešili až v průběhu sezóny – např. diváci měli problémy při vracení na své místo po nákupu občerstvení. To vše se řešilo průběžně a myslím, že jsme se s tím vypořádali dobře. Našli si k nám cestu fanoušci z Německa a Polska, to také o něčem svědčí. Jsme rádi, že se náš hokej dostal do širšího povědomí a rádi bychom na to navázali. Ještě chceme lépe využít multimedií – informovanost a agresivní vstupování s informacemi do diváků jsou další věci, které jsme se učili a diváci je ocenili a má to pro ně svojí kvalitu.

Určitě mám velikou radost z toho, že jsme zvládli zápasy v Tipsport areně tak, jak jsme je zvládli. Měli jsme z přechodu velkou obavu, protože v minulých sezónách, když jsme jeli do Sazka Arény nebo T-Mobile Arény, tak jsme již u Mladé Boleslavi prohrávali 3:0. Nedokázali jsme tam kromě loňského rozhodujícího čtvrtfinále uhrát pořádný výsledek. Ty haly na hráče svým způsobem působily. Proto jsme měli obavy z toho, jak vstoupíme do té naší nové haly, jak se v ní naučíme hrát…Měl jsem radost z toho, že se ten tým adaptoval velmi rychle.

Druhou radost jsme měl z našich diváků. Postupně se učili naše zápasy užívat, bylo pro mě skvělým pocitem pozorovat lidi bavící se na tribunách. Určitě k tomu pomohla ta vítězství, je pravda, že zápas se užívá jinak, když se vyhrává a když se naopak prohrává. Povedly se některé akce s naším fanklubem, který také udělal obrovský kus práce a posunul se někam mezi ty lepší. Fanklub pomáhal tvořit atmosféru, ale na tribunách se do fandění zapojovali i ostatní – mám na mysli různé soutěže, ale také vlny, které běžely hledištěm. Pozorovat vše toto z vrchu a vidět, že celá aréna si to vítězství užívá, tak to byly velmi PŘIJEMNÉ pocity. Škoda jen, že jsme to nedotáhli o trošku dál, pak by ten pocit byl ještě příjemnější. Ať je to jak chce, hokej se stále hraje především pro diváky. Jakmile budou haly prázdné, bude to katastrofa, celé to stojí obrovské množství peněz a úsilí mnoha lidí. I když se třeba hráčům nedaří, tak ty diváky stejně potřebují. Tyto dvě věci byly pro mě tedy tím nejpříjemnějším.

Největší nepříjemností bylo to, jak jsme zvládli play off. To, že jsme nebyli schopni na vývoj série zareagovat, i když jsme se na to připravovali… Prakticky celou olympijskou přestávku jsme o tom s hráči mluvili, snažili jsme je do toho zatáhnout, aby si na sebe vzali tu zodpovědnost. Nakonec nás to stejně tak zaskočilo, že pro mě osobně to bylo to největší zklamání. Že jsme nemohli divákům přinést minimálně další kolo play off, minimálně zopakovat to semifinále, to bylo obrovské zklamání, které tato sezóna přinesla. Z toho jsem se já osobně musel dostávat strašně dlouho, ještě dneska mě to tíží. Dostalo mě to do takového stavu jakési beznaděje, když jsem viděl, jak se nám tým rozsýpá pod rukama, jak jde zápas po zápase jak přes kopírák a my nejsme schopni to zastavit…

Věřím, že stejné zklamání to bylo i pro naše hráče. Až se vrátí, tak si s nimi o tom budu chtít promluvit, s některými už jsem mluvil, na některé dojde. Chci mluvit s každým, protože potřebujeme prodiskutovat to, jak to cítili oni. Chci mít zpětnou odezvu od nich jako aktérů zápasů. Chci vidět, jak to který z nich vnímá s odstupem. Jsme tým a tak musíme tyto věci bezpodmínečně znát. Pokud to pro některé neznamenalo nic, tak by to byl problém, který by se musel řešit.

V sobotu ve večerních hodinách přineseme článek o hráčských a trenérských změnách v kabině Bílých Tygrů.