Na Ještědu už jsem byl třikrát, komentuje rozjetou letní přípravu Procházka

Liberec - Téměř kompletní tým vstoupil do další fáze přípravy před novou sezonou a výjimkou nebyla ani nová útočná akvizice Ondřej Procházka. Posila z Karlových Varů se už postupně zabydluje v Liberci, a to nejen co se samotného stadionu týče.

Předsezonní tréninkový proces je v plném proudu, už jsi se stačil rozkoukat v Liberci?
Pomalu ano. S přítelkyní jsme začali prozkoumávat okolí a co se týče haly, tak je to takové každodenní rozkoukávání, kdy poznávám spoluhráče, stadion, šatnu... To všechno už mám za sebou.

V rámci Tygří challenge jsi také poznal strmost Ještědu. Byl to nucený výšlap, nebo sis to vybral dobrovolně?
Určitě jsem si to sám nevybral (smích). Kluci mě upozorňovali, že nás to čeká, takže jsem si o tom něco zjistil. Když jsem ale byl vybrán, tak jsem na vlastní kůži nahoře pocítil, že je to opravdu těžké. Jsem rád, že to mám za sebou a příští roky snad nebudu muset. Navíc jsem letos byl na Ještědu už potřetí, nejdříve s přítelkyní a po challenge také v rámci týmové dvacetikilometrové túry. Takže věřím, že pro letošek už mám snad vybráno.

Dá se Ještěd pod lany vůbec zvládnout celou dobu v běhu?
Vůbec, běžel jsem asi první minutu. Potom už se muselo jít chůzí, protože vás začnou bolet nohy a záda. S časem jsem ale celkem spokojený.

Byl pro tebe přesun z Karlových Varů velkou životní změnou?
Asi ani ne. Daleko větší rozdíl a změnu jsem pociťoval při přechodu z 1. ligy do Energie, než takhle v rámci extraligy.

„V Havířově jsem si hledal práci a pomalu si myslel, že končím. Nakonec se to otočilo a postupně jsem se dostal až do Liberce.“

Věřil sis ve svých 25 letech, kdy jsi měl za sebou několik sezon v nižší soutěži, že by ses mohl ještě naplno prosadit v extralize?
Já jsem ohromně rád, že jsem se dokázal zase zpátky vyšvihnout do nejvyšší ligy. Po těch letech o patro níž bylo psychicky náročné vidět, že kluci, které jsem potkával v mládežnických reprezentacích, hrají extraligu, někteří dokonce NHL a zahraniční soutěže. Kousnul jsem se a v Litoměřicích měl dva skvělé roky, kdy jsem bodoval a hrál dobře, což mě dost posunulo směrem k Varům. Tam jsem zas dostal příležitost pod panem Brukem, který mě dost využíval a já jsem mu za to moc vděčný.

Z pohledu statistik vypadal tvůj přechod do extraligy po dvou bodově vydařených sezonách v první lize velmi hladce. Bylo tomu tak ale i v realitě?
Zpočátku bylo prvních pár měsíců náročných, ať už příprava, nebo přímo zápasy. Z nižší ligy jsem byl zvyklý na něco jiného, ale postupně jsem se s tím srovnal. Zejména co se týče soubojů, které jsou tvrdší a systém propracovanější. Snažil jsem se hrát naplno, věřit si a časem se ze mě stal hráč, který dokázal i bodovat a rozhodovat zápasy, což se rozhodně projevilo v druhém roce ve Varech.

Byly někdy chvíle, kdy sis říkal, jestli s hokejem neskončit?
V Litoměřicích ne, ale asi tři roky předtím, kdy jsem byl v Havířově, tak jsem si hledal práci a pomalu si myslel, že končím. Nakonec se to otočilo a já se postupnými kroky dostal až sem do Liberce, za což jsem nesmírně rád. Ambice jsou tu velké a doufáme, že je naplníme.

Jak daleko bylo k tomu, aby to v Havířově celé skončilo?
Úplně daleko ne, ale hledal jsem spíš nějaký přivýdělek k hokeji. Baví mě práce rukama, takže jsem se poohlížel třeba po nějaké truhlařině, ale nakonec se všechno napravilo v Litoměřicích.

Jsi vyučený truhlář, nebo z jakého důvodu tohle povolání?
To nejsem, ale podle táty, který je opravdový kutil, jsem se vždy snažil něco odkoukat a on mě pokaždé něco přiučil.

Takže nyní, když sis zařizoval bydlení v Liberci, sis všechno udělal sám?
Zrovna nedávno jsem stavěl skříně, což přesně splňuje ty parametry práce rukama a se dřevem (úsměv). Stavěl jsem to s nadšením, pochlubil jsem se pak i rodičům, že konečně jsem se stal tím truhlářem, i když jen na víkend.

„Když jsem byl menší, tak jsem i Liberci fandil a s kluky, které jsem sledoval, se teď bavím v kabině.“

Dá se říct, že je to teď takový malý sen sednout si v kabině třeba s takovými hráči jako třeba Radimem Šimkem?
Jednoznačně. Dřív jsem nejen na něj koukal v televizi a teď s ním sedím v kabině a povídáme si o všem možném. Když jsem byl menší, tak jsem i Liberci fandil. V roce, ve kterém vyhráli Bílí Tygři titul, hrál brácha na Spartě, takže jsem celou sérii sledoval. Věděl jsem, jaká jména tam hrají a teď je tady potkávám na stadionu.

Jaký dojem na tebe dělají Bílí Tygři po sportovní stránce? Máte za sebou první tréninky v téměř kompletním složení...
Jako ostatně ve všem jednoznačně pozitivní. Samozřejmě jsme teprve na začátku, ale všechno probíhá v naprostém klidu a bez problémů.

Dokázal jsi přes léto od hokeje trochu vypnout a odreagovat se, abys byl na začátek přípravy „zdravě“ natěšený?
Celkem ano, měli jsme delší pauzu, než jsem byl zvyklý z Karlových Varů. Jel jsem za přítelkyní do Ostravy, kde jsme byli na baráčku s bazénem a velkou zahradou. Tam se mi podařilo skvěle zrelaxovat a na nový ročník jsem určitě natěšený.