Z mužstva mám výborný pocit, hlásí nový kapitán Michal Birner

Liberec - Již sedmou sezónu bude pod Ještědem kroutit liberecká šestnáctka Michal Birner. Pro tu orámovanou jako 2023/2024 navíc s kapitánským céčkem na hrudi. Sedmatřicetiletý rodák z Litoměřic mluví o dosavadním průběhu přípravy, nastupující generaci libereckých hráčů či o vyhlídkách do dalšího roku. „Je to takové klišé, ale platí to, že se musí jít zápas od zápasu a nekoukat se moc ani dopředu, ani dozadu,“ říká.

Předsezónní příprava se pomalu blíží ke svému konci. Jak ji hodnotíš?
Výsledky jsou na jednu stranu podstatné. Na druhou je ale důležité se koukat, kde se nám v zápasech objevují věci, které chceme, aby se nám objevovaly. Tomu výsledky ve Švýcarsku úplně nevypovídaly, ale byla tam spousta dobrých věcí. Ukázalo nám to taky na čem teď ve dvou týdnech musíme ještě zamakat. Věřím, že budeme do sezóny nachystaní dobře.

V čem vidíš největší prostor pro zlepšení?
Určitě přesilovky. Zatím to není ono, a to teď bude nejspíš stěžejní téma. Podíváme se na nějaké situace na videu a celkově na tom budeme pracovat každý den. Všichni do toho musíme dávat víc, než jsme zatím dávali.

Kádr pro nadcházející sezónu prošel znatelnou rekonstrukcí...
Udělala se spousta změn, omladilo se to tady. Jsou tu mladí šikovní kluci a ti, co byli mladí poslední sezóny, už mladí nejsou. Od nich se bude očekávat samozřejmě něco víc. Nebo alespoň aby byli minimálně stejně dobří jako minulý rok. Od nás zkušených se bude čekat, abychom byli na levelu posledních sezón. A snažili se někam posunout, když to jen půjde. Mladším klukům chceme co nejvíce pomoct a něco jim předat.

„Teď přichází jejich čas, aby to pomalu začali vést oni a vzali to do svých rukou.“

Vidíš se v týmu tedy primárně jako určitý mentor předávající zkušenosti nastupující generaci?
Časem to nějak přichází a od hráčů s mým věkem se to očekává. Vím, co jsem tomu přes léto obětoval, stejně jako každé jiné. Cítím se zápas od zápasu líp a líp. Věřím, že budu na takovém levelu, že mladým budu moct pomáhat tak, jak bych chtěl. A ukazovat jim cestu, po které by tým i celá organizace chtěla jít.

Jsou tomuto přístupu liberečtí mladíci naklonění?
Určitě ano. Myslím si, že je to tady v Liberci jedna z velkých výhod, že jsou mladí otevření jak novým věcem na ledě, tak i mimo něj. Chtějí informace, vyptávají se a jdou si po nich sami. Je důležité, že je do toho nikdo nemusí nutit. Mají touhu se zlepšovat, a to je dobře.

Myslíš si, že můžou hrát následně klíčovou roli v sezóně a play-off?
Podle mě ano. Těžko říct procentuálně, ale spousta z nich začínala v Benátkách. Takže když je jim třeba 22 let, tak už mají za sebou čtyři nebo pět sezón v dospělém hokeji. A je už pak jedno, jestli je to první liga, nebo extraliga, furt je to dospělý hokej. Oni si už v mladém věku prošli bitvami, které jsme tu v play-off měli. Samozřejmě poslední dva ročníky to nebylo takové, jaké bychom chtěli, ale byli součástí týmu. Když jsme byli ve finále, vyhráli základní část… Je to pro ně velká zkušenost. Teď přichází jejich čas, aby to pomalu začali vést oni a vzali to do svých rukou.

Následující ročník extraligy se zhostíš role kapitána Bílých Tygrů. Dojde u tebe k nějaké změně ve vztahu k týmu jako celku?
Vůbec nic se tím pro mě nemění a tak jsme si to i řekli s Filipem Pešánem. Nikdo po mně nechce, abych něco měnil. Všechno je stejné, jen se změnilo písmeno na dresu. Jinak jsem pořád stejný. Už mám nějaký věk a něco měnit by tak bylo hodně složité.

Na trenérskou lavičku se vrátil Filip Pešán, jenž je přímo podepsaný pod libereckým historickým titulem. Jak vnímáš jeho příchod?
Filip je tady samozřejmě velká osobnost, to všichni víme. Není to jen o něm, nebo o jednom hráči na ledě. Musíme pracovat všichni dohromady. Filip přišel z ciziny obohacený o nové věci, což je super. Je plný elánu a čiší to z něj. Myslím si, že všechno jde tak, jak by mělo jít. Výsledky jsou teď jedna věc, ale systémové prvky věc druhá. To, co po nás chce, se podle mě v naší hře objevuje zápas od zápasu víc. Z mužstva mám výborný pocit.

„Je to všechno o každodenní práci, chuti chtít se zlepšovat a chodit na stadion.“

Do Sparty přišel z Německa Pavel Gross, Pardubice angažovaly Václava Varaďu. Čekáš i od těchto dalších přesunů další možný náboj pro extraligu?
Nepochybně, všechno to jsou velké osobnosti. O Václavu Varaďovi a o tom, co dokázal za posledních čtyři, pět sezón, se ani nemusíme bavit. Pavel Gross tady sice nikdy nebyl, ale jméno má veliké po celé Evropě. Jsou to dva fantastičtí trenéři. Jedna věc je samozřejmě kvalita jejich a potom ta hráčská. Když se podíváme na jejich minulost, tak umí převést do mužstva to, co chtějí. Ty týmy to pak umí hrát a jsou úspěšné. Určitě je super pro celý český hokej, že tu jsou takoví lidé.

Jaká máš od nadcházejícího ročníku očekávání?
Důležité je vykopnout sezónu dobře. Je to takové klišé, ale platí to, že se musí jít zápas od zápasu a nekoukat se moc ani dopředu, ani dozadu. Být v momentálním čase a žít v okamžiku. Je to všechno o každodenní práci, chuti chtít se zlepšovat a chodit na stadion… Je to o těch malých věcech, které se stávají velkými, když je tým dělá dobře.

Pod Ještědem tě čeká již sedmá sezóna…
Když jsme sem přišli v roce 2015 se Švíckem (Martinem Ševcem, pozn. red.) a s Michalem Řepíkem, tak jsme podepsali nějaké smlouvy a dali si dlouhodobý cíl. Ten jsme splnili hned první sezónu. Potom jsme odešli, já se pak zase vrátil. Tak nějak jsem věděl, nebo jsem si spíš přál, že bych nikde jinde být nechtěl, protože se tu cítím dobře. Jsem tady spokojený jak hokejově, tak s rodinou. Netajím se tím, že jsem z Litoměřic a budu tam žít, ale pouto k Liberci je veliké.